Vyjde se z nápadu, který jsme měli při řešení našeho určitého integrálu. Vytvoří se jedna spojitá funkce H tak, že se na každém intervalu vezme kopie funkce F posunutá o přesně tolik, aby na sebe jednotlivé části navazovaly v bodech (2k + 1).

Lehce se zjistí, že

Vidíme, že velikost skoku je vždy stejná. Graf funkce F vypadá takto:

V každém uzlovém bodě (2k + 1) budeme muset znovu a znovu odečíst tuto hodnotu skoku, abychom získali spojitou funkci. Znamená to tedy, že vlastně v druhém uzlovém bodě se bude velikost skoku odečítat od F dvakrát (nejprve vyrovnáváme první skok, pak druhý) a tak dále. Dostaneme tedy, že funkce

je hledanou primitivní funkcí na celé reálné ose. Důkaz se vede stejně, jak tomu bylo v bodě .